Historie
Popelář byl vyšlechtěn poměrně nedávno, pravděpodobně v dobách, kdy se v domácnostech začaly objevovat první nádoby na odpad a pes již patřil k poměrné běžnému inventáři obydlí člověka. Plemenu se nejprve dařilo více ve venkovských oblastech, protože jeho přínos pro takový typický statek či usedlost byl značný. Postupem času se začalo rozšiřovat i do měst, kde sice nemá k životu tak výborné podmínky, ale netrvalo dlouho a přizpůsobilo se.
Chování a temperament
Popeláře najdete všude tam, kde se nachází něco „nepotřebného“. Ať je to poslední kolečko salámu, nedostatečně vyprázdněná konzerva nebo slupka od banánu. Prověřit musí vždy vše, co najde. Pokud dlouho nic nenachází, začne prohledávat veškeré nádoby na odpad, ke kterým má přístup. V bezpečí tedy není ani koš v koupelně, na to pozor!
Toto plemeno není ve své podstatě agresivní, ačkoliv jeho mohutnější vzhled by tomu napovídal. Dovede být ale tvrdohlavé a lze ho lehce urazit, pak je schopné klidně několik hodin trucovat. Je nutné se mu věnovat a občas být trochu nepořádný, třeba u jídla trochu drobit na sedačku a nechat ho to uklidit, to mu udělá radost. Fascinují ho zvuky, z toho důvodu je nutné pořizovat hračky, které zvuky vydávají. Osvědčené jsou také hračky, které lze něčím naplnit, ať už to jsou různé míčky na pamlsky nebo Lickimatky.
U popeláře občas bývá problém s obezitou, ve všech svých variantách má sklony k tloustnutí, je tedy vhodné zařadit mu do programu pravidelný pohyb, případně psí sport. Jeho výběr závisí na tom, co zrovna ten váš popelář raději uklízí – pokud např. tekutiny, možná se raději vyhněte častějšímu plavání, aby neměl tendence všechnu vodu vypít.
Vzhľad
Vzhľadom sa jeden smetiar môže od iného smetiara pomerne líšiť. Spoločný je im ale vždy väčší vzrast a mohutnejšia stavba tela. Uši sú skôr menšie, ale veľmi bystré, oči bývajú hnedé. Srsť býva huňatá, ale môže byť krátka aj dlhšia. Farebná škála je u tohto plemena naozaj široká, môžete mať teda bez obáv o jeho pôvod doma smetiarka bieleho, šedého alebo aj čierneho s pálením.
Starostlivosť a životné podmienky
Zo smetiara urobíte takmer spokojného psa v momente, keď sa mu u vás dostane kvalitnej stravy, dostatku pohybu a podnetov. Kvalitnou stravou máme na mysli aj to, že tie konzervy poriadne vyberiete, než ich vyhodíte, inak sa vám oblúkom vráti späť na psom ňufáku. Nepreháňajte ale množstvo, u smetiara naozaj platí „všetko s mierou“. Pohyb je potrebné zaradiť do psieho programu pravidelne, skúste nájsť nejaký psí šport alebo aktivitu, ktorá bude baviť obaja. Napríklad pri mushingu je veľká šanca, že smetiar aspoň na chvíľu zabudne na svoje poslanie. Toto plemeno nemá rado, keď sa mu nevenujete. Rozprávajte sa s ním, zabavte ho, unavte ho a ono potom bude tolerantnejší aj k neporiadnejším členom domácnosti. Vyplatí sa pravidelné čistenie zubov, srsť je potrebné pravidelne vyčesávať len, ak máte doma práve dlhosrstý variant..
Zdravie
Smetiari sa občas môže stať, že strká labky alebo ňufák, kam nemá, takže strážte hlavne drobnejšie aj väčšie zranenia alebo odreniny. S chrupom tiež môže nastať problém, ale pokiaľ budete psíkovi pravidelne pomáhať s ústnou hygienou, nemusí k ničomu dôjsť. Pre vyrovnanú psychiku potrebuje toto plemeno dostatok pozornosti a iba vaše primerané naštvanie potom, čo objavíte preverený odpadkový kôš. Nemôže za to, má to v povahe, tak to majte na pamäti a veľmi sa naň nehnevajte. Za nejakých psích kamarátov bude smetiar rád, ale je to vo svojej podstate samorosť, takže ich nemusí byť veľa.
Kŕmenie
Kŕmte striedmo. U smetiara si totiž môžete byť istí, že obsah misky zje do posledného drobčeka, regulovať množstvo teda musíte vy. Pes to nie je vyberavý, takže nie je ani príliš náročný, plná miska kvalitnej stravy v pravidelných intervaloch je dostačujúca. A za smetiara ešte prosíme, dostatočne vyberajte aj prípadné vaničky a podobné obaly, nielen už spomínané konzervy.
Platobné metódy
